JSEM


Jsem všude i nikde.

Jsem i nejsem.


V mystickém oceánu bytí

proplouvám napříč staletími.


Jsem radost i zpěv.

Jsem rozbitá harfa

i ladnost strun.


Jsem čekatel na jsoucno,

probuzený ospalec dob.


V pradávném mlčení

putuji dál.


Potkávám démony,

potkávám svět.


Potkávám anděly

s křídly i bez nich.


Potkávám lásku

i nenávist.


Procházím náměstím dějin

s děravou kapsou plnou zlata.


Prodírám se trním

výdobytků dob.


Míjím shluky padlých andělů,

zoufale rvoucích provazy pout.


Potkávám slunce i lunu.

Splývám se stromy 

i krajinou snů.


Roztínám skořápku nevědomí.

Procitám v souznění.


Jsem.



                                                   

KDYŽ ANDĚLÉ ZTRÁCEJÍ KŘÍDLA


Andělé ztrácejí křídla,                           

když lidé je líbají.

V zemi, kde rodí se

posvátná vřídla,

kde ani pokoru nemají,

těžko dýchá se andělům,

vadne květ moudrosti,

ubývá včel

ve světě zloby a podlosti,

v němž nezáří chudobky běl.


V ten svět

jsme se zrodili,

v něj přišli jsme žít.

Světlem svým

přinášet naději,

se srdcem dokořán

objímat den.

Život žít bez obav,

v radostné závrati,

ve skutcích Lásky

nový svět malovat,

v úsilí vytrvat,

dokud se andělům

křídla zas nevrátí.



BUDIŽ SVĚTLO


Stmívá se v pastvinách,

hořící kříž

vznáší se nad údolím.


Z rozpadlých hradů

valí se kamení.


Řeky i nivy

jdou do ztracení.


V království bez Krále

nestačí dech.


Krůpěje krve dál padají

do Říše Stvoření.


Střemhlav k nim

řítí se Orlové práva

s korouhví posledních.


Světlo i temnota...


Dny Země jsou sečteny.


Fiat Lux!



ZÁSAH


Probuzený svět

zásahem ohnivým.


Malomocný systém

prožívá náznak uzdravení.


V lidech skrývaná

křičící bolest

směřuje k explozi.


Země se otřásá,

plameny pohlcují

produkty hmoty.


Strach mění se

v odevzdání.


Ticho a Prázdnota.


Říše Stvoření dýchá.